Maďarských pastevecký pes - Puli - Puszta vadvirága

Postupně přidavané plemena psů. Pokud máte chovatelskou stanici, můžete nám také předvést plemeno.
Uživatelský avatar
Administrátor
Příspěvky: 520
Obrázky: 136
Registrován: 02 led 2010 19:31
Bydliště: BrnoNajvyšie skóra: 2
Bodů: 588
Hodnocení uživatele: 2
Osobní album
PříspěvekNapsal: 20 úno 2010 14:39
Maďarských pastevecký pes - Puli - Puszta vadvirága

Původ plemene * Vývoj plemene * Chov mezi válkami

Ze všech maďarských pasteveckých psů je puli snad nejoblíbenější. Původní varianta plemene přišla s kočujícími předky Maďarů do karpatské kotliny. Původ plemene zjišťovalo mnoho badatelů; předci Maďarů při svém stěhování, ještě před tím, než obsadili oblast dnešního Maďarska, skoro sto let trávili v Levédii (oblast mezi Donem a Dněprem), pak další léta v oblasti Atelkuz. S sebou měli psy asijského původu, které používali k honění stád. Tito psi se volně křížili pomíchali s místními typy a takto vzniklé varianty si, díky přírodní selekci, zachovaly svůj charakter. Za zachování puli lze poděkovat těžkému životnímu stylu v pusztě, který vyžadoval pilnost, vynalézavost a vrozenou inteligenci. Spalující horko, krutá zima, nelítostná tvrdá honácká práce, to všechno vyšlechtilo plemeno otužilé, nenáročné a výjimečně odolné. Cílené šlechtění honáckých plemen započalo v 17. století. Heppe v roce 1751 popisuje původní typ puli takto: "Silně kudrnatý a zplstnatělý, barva většinou černá, s tělem větším i menším. Tělo je zavalité, pohled vzpurný." Rakouský kynolog Hoffman pojmenoval středně velkého maďarského pasteveckého psa "maďarský vodní pes"; pravděpodobně na základě toho, že pastevci z Hortobágyi a Kunságu nazývali některé typy puli "pes, chodící na vodě". Je pravděpodobné, že tento název pochází z německého označení pudla (Pudel), protože v 18. století právě pudla nazývali vodním psem. Pudl, pocházející ze Španělska, se dostal na území Maďarska s migrováním velkých typů ovcí. Dr. Raitsits a Turcsányi předpokládali původ názvu "puli" v němčině. Kenéz, kynolog oblasti Hortobágy a Kunságu napsal v roce 1820 : "Už zdálky se můžeme kochat stádem koní, pasoucím se v mokřinách. Klisničky honí z mokřin, kam se koňák nedostane, do ohrady, dva, na vodě chodící puli." A dále na takových psech rozpoznával znaky pudla, neboť v Hortobágyi žili a žijí takoví puli, jejichž kožich je, stejně jako u pudlů, velice kudrnatý. Kenéz nazýval puli "divokým květem puszty" (puszta vadvirága); byl podle něj živým miláčkem pastevců a sedláků. Suk, znalec maďarských ovčáckých a pasteveckých psů charakterizoval puli takto: "Tenhle malý pes je geniální, jeho schopnost hlídat stádo jednoduše hraničí s pohádkou. Jako honič ovcí je doslova nepostradatelný. V mnoha případech jej nelze nahradit člověkem. Na světě neexistuje učenlivější a inteligentnější plemeno. Viděl jsem puli," - napsal - "který hlídal stádo 400 ovcí na 25-ti jitrech pastviny, který nebyl širší než 150 metrů a kolem osázený obilím. Naproti tomu ovce neukously ani jeden klas, přitom puli je hlídal jen sám. O tomto psu se dá říci, že mluvit neumí, ale rozumí všemu. Nejen slovům svého pána, ale i jeho mávnutím, dokonce i jeho pokynům dávaným pouze pohledem, které okamžitě splní." Kudy Maďaři při stěhování národů prošli, tam lze najít plemena s podobným charakterem a velikostí jako puli. Jak zmiňuje Otto Hermann, tibetský teriér a lhasa-apso jsou pravděpodobně příbuzným plemenem puli. I když zájmový chov dal vzniknout různým plemenným odlišnostem, společné znaky lze přeci jenom nalézt. Proporce těla, tvar, typ hlavy, způsob držení prutu a dlouhá srst, to všechno jsou znaky příbuzenství. Střední velikost, dlouhá srst a podobný temperament lze vysledovat i v příbuznosti s polským nížinným ovčákem. Dle historie vývoje je pravděpodobné, že pudl není příbuzný puli, nicméně, homogenní provazcovitá srst, dominantní černá barva a i dnes se často vyskytující prodloužená morda lze dovodit z pozdějšího přikřížení pudla.

Chov mezi dvěma světovými válkami
První světová válka mimořádně zredukovala počet čistokrevné populace psů. Dr. Raitsits, profesor vysoké školy veterinární, položil nové základy k obnovení chovu a s opravdovou pokorou pracoval na šlechtění maďarských plemen. Jeho práce zachránila tato plemena od vyhynutí. V roce 1904 založil MRT (Magyar Kutyafajták Törzskönyve), kterému se stal předsedou. Úředním sídlem MRT se stala Vysoká škola veterinární, která uspořádala četné výstavy a představení plemene. Vedle své vysokoškolské práce pracoval i jako veterinář Zoologické zahrady a ve spolupráci s Dr. Lendlem, tehdejším ředitelem ZOO, sbírali představitele maďarských plemen a předváděli je návštěvníkům. Díky této osvětové činnosti se nejlepší plemeníci stali populárními a vyhledávanými v mnoha státech světa. Největší zájem cizinců, hlavně v cizině žijících Maďarů, probudil právě puli. Oblíbeným a legendárním jej učinila právě jeho inteligence, samostatnost, oddanost, odvaha a samozřejmě i jeho zvláštní typ srsti. Po první světové válce se puli stal výstavní hvězdou. Psi "Vidra", "Bobi" a feny "Marcsa", "Anikó" získali mnohá vítězství a posléze i titul "věčný vítěz" (örök győzstes). Marcsa se stala vynikající chovnou fenou. Jejím nejznámějším potomkem byl "věčný vítěz", chovný pes Gazdag Állatkert Csibéz (PL 136), který byl významným otcem nastupující generace. Je to právě ten pes, který se stal předlohou pro dílo sochaře Maugshe, které vytvořil v roce 1931 a pak jej rozmnožila porcelánka Herend. Zájem o puli narůstal. Byl nezastupitelný jako honácký pes, stal se hlídačem domovů i módním společníkem. Dr. Raitsits shromažďoval více a více dobrovolníků, kteří nezištně vyhledávali nejtypičtější psy a feny, aby mohli pokračovat v šlechtění plemene. V březnu roku 1932, na žádost OMGE (Maďarský státní hospodářský spolek), uspořádal Dr. Raitsits soutěž maďarských plemen. Zúčastnilo se 26 puli, 4 pumi, 17 komondorů a 22 kuvaszů. V roce 1946, po smrti Dr. Raitsitse, vzniklo velké prázdno v maďarské kynologii. Jeho zástupcem na VŠ veterinární se stal Abonyi L., který ve spolupráci s Anghy Cs. nadále umožnil vedení plemenné knihy pro maďarská plemena. V roce 1935 právě Abonyi, Anghy a Müller sestavili standard maďarských pasteveckých plemen. Poslední výstava před vypuknutím 2. světové války byla konána 31. března 1940. Bylo předvedeno 47 puli. Pak těžká hospodářská krize zlomila dřívější rozmach chovu plemene, ale zmnohonásobený, v kvalitě posílený stav puli naštěstí tuto krizi překonal.

Pastevečtí psi * Pastevec puli
Společným znakem honáckých psů je jejich poměrně malé tělo a pružný pohyb a jejich mimořádná inteligence, která z nich činí schopné psy. Jisté vlastnosti se do nich hluboko vryli za staletí plnění úkolů. V chudobě žijící pastevci si nemohli živit psy, kteří by byli k ničemu, proto nevhodne jedince rychle zapudili. Takové zdánlivě tvrdé zacházení je jistě nevyhovující z pohledu jedince, ale v delším časovém úseku může vést a i vede k ustálenému chovu se stabilní kvalitou. Celkem malá velikost (kohoutková výška 40 - 55 cm), ohebná, krátká páteř pomáhá k obratnosti, hustá srst chrání svého nositele před výkyvy počasí. Vysoká inteligence, anebo skoro automatické rozpoznání znakového systému člověka a okamžitá reakce byla nepostradatelným požadavkem pastýřského života, pes postavený do práce musel velmi rychle splynout se starými psy, od kterých se samozřejmě i učil. Velký hlas a vysloveně upovídaná povaha též ukazuje na pasteveckou práci, protože se svým malým tělem, zakrytým stádem a porostem, by se težko s pastýřem domluvil. Při práci se zvířaty je též velice důležité rozhodné chování, které musí nahradit velikost. Stejně důležitý je i vynikající zrak, protože pastevec často zadává příkazy i z více než stometrové vzdálenosti, a to pouze máchnutím své hole, nebo s kloboukem. Tyto příkazy pes musí okamžitě provést. Jejich živý temperament z nich činí také velice dobré hlídače. Bez vědomí dobrého psa se nemůže nic okolo domu stát, protože každé dění oznamuje obyvatelům hlasitým štěkotem. Díky své inteligenci a přizpůsobivosti si honáčtí psi lehce zvyknou i v městském prostředí. Na rozdíl od komondora a kuvasze se dají držet i v bytě, ale jen v případě, že je postaráno o jejich zvýšenou potřebu pohybu. K tomu jsou velice vhodné hry agility, flyball, nebo mohou své schopnosti prokázat na honácké soutěži. Nejlepší zaměstnání je každopádně honáctví. V honáctví puli nemá konkurenci. Především je používán u ovcí. Je velkou pomocí u stáda, ale i v ovčíně. Při dojení přitlačí stádo k dojiči. Dnes, když už nemá možnost vykonávat své původní povolání, neohroženě hlídá obydlí a díky své bdělosti, každého cizího drží daleko od domu; rychlým štěkáním napadá nezvaného návštěvníka. A pokud je cvičen přímo k hlídání, tak vykazuje vysokou ostrost. Má jedinou špatnou vlastnost - ješitnou urážlivost. Bez nálady se odšourá a může se i stát, že i půl dne je uražen. Když jsme důsledně spravedliví, tak této urážlivosti bát nemusíme. Úspěšně je používán i k hlídání osobních automobilů. Pokud si zvykne na jízdu, stane se vášnivým průvodcem. Mezi dvěma sv. válkami byl používán i v policejních službách, ale dnes se již nechová ve velikosti vhodné k této práci. Proto přerostlé puli s výškou nad 50 cm dodnes nazýváme "policejní puli"

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

STANDARD PLEMENE:

ZEMĚ PŮVODU: Maďarsko
POUŽITÍ: Honácký pes.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 1 Ovčáci a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů).
Sekce 1 Ovčáčtí psi
Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Jde o maďarské plemeno honáckých psů asijského původu. Jeho původní předci přišli do karpatské kotliny se vší pravděpodobností spolu s kočovnými kmeny starých Maďarských kmenů žijících z chovu dobytka.

CELKOVÝ VZHLED:
Pes střední velikosti, pevné konstituce, kvadratické stavby těla a jemné, ale ne příliš lehké stavby kostry. Trochu hubené tělo je ve všech částech dobře osvalené. Utváření jednotlivých částí těla lze jen těžko posuzovat, protože celé tělo je pokryto silně vyvinutou srstí, jež má sklony vytvářet chomáče a provazce. Proto je účelné psa si během posuzování ohmatat. Osrstění hlavy je natolik bohaté a hojné, že se hlava zdá být kulatá a srst zakrývá i oči. Ocas, který je stočený dopředu nad zádí, je bohatě osrstěný a vytváří tak zdání těla lehce stoupajícího k zádi.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka těla odpovídá kohoutkové výšce.
Hloubka hrudníku činí poněkud méně než je polovina kohoutkové výšky.
Délka tlamy odpovídá třetině celkové délky hlavy.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA):
Živý, činorodý temperament, mimořádně učelivý pes. Miluje děti a je skvělým hlídacím psem. Jeho současná podoba se přizpůsobila použití v kynologických sportech.

HLAVA:
Při pohledu zepředu kulatá, při pohledu a ze strany se zdá být eliptická.

MOZKOVNA:
Lebka: Malá a jemná. Nadočnicové oblouky silně vyvinuté.
Stop: Slabě vyvinutý.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Poměrně malá, černá.
Tlama: Není špičatá; hřbet nosu rovný.
Pysky: Pevně přiléhající, tmavě pigmentované.
Čelisti / zuby: Úplný chrup s nůžkovým skusem, nesoucí 42 zubů odpovídajících zubnímu vzorci.
Oči: Středně velké, tmavě hnědé, jsou lehce šikmo uložené a středně daleko od sebe posazené.
Výraz je živý a inteligentní. Okraje očních víček pevně přiléhají k oční bulvě a jsou dobře pigmentované.
Uši: Středně vysoko nasazené se širokou základnou. Visící ušní boltce mají tvar písmene V zaobleného na špičce.
KRK: Středně dlouhý, pevný, dobře osvalený. S horizontálou tvoří úhel zhruba 45° a je pokrytý hustou srstí.

TRUP:
Horní linie z profilu: Rovná, vzhledem k držení ocasu zdánlivě stoupá směrem dozadu.
Kohoutek: Přesahuje přes horní linii jen málo.
Hřbet: Středně dlouhý, rovný, pevný, osvalený.
Bedra: Bohatě osvalená, krátká.
Záď: Krátká, lehce spadající.
Hrudní koš: Hluboký, dlouhý, s dobře klenutými žebry.
Břicho: Pozvolně stoupá směrem dozadu.

OCAS:
Středně vysoko nasazený ocas je ploše stočen nad zádí a hustě pokrytý srstí. Je-li ocas natažen, dosahuje až k hleznu.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:
Plece:
Lopatky šikmo uložené, pevně přiléhají ke hrudníku. Svislice spuštěná z kohoutku se protíná přední frontu hrudi v jejím nejhlubším bodě. Úhel mezi lopatkou a nadloktím činí 100° až 110°.

Nadloktí: Středně dlouhé a dobře osvalené.
Loket: Těsně přiléhající ke stěně hrudníku. Úhel mezi nadloktím a předloktím činí 120° až 130°.
Předloktí: Dlouhé, rovné, se suchým svalstvem.

Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, pevné, s těsně navzájem přiléhajícími prsty. Drápy jsou černé nebo tmavě břidlicově šedé. Polštářky tlap jsou tmavě zbarvené a pružné. Tlapy jsou postaveny rovnoběžně, směřují přímo dopředu a jsou postaveny středně daleko od sebe.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový dojem: Postavení končetin je středně široké a rovnoběžné. Úhel mezi pánví a stehnem činí zhruba 100° až 110°. Zaúhlení kolenního kloubu činí 100 až 110°.
Stehna a lýtka: Dlouhá a dobře osvalená.
Hlezna: Suchá, jasně krojená.
Zadní nadprstí (nárt): Krátké.

Tlapy pánevních končetin:
Trochu plošší než tlapy hrudních končetin, jinak stejné.

CHODY:
Pohyb je velmi živý a temperamentní. Krok je krátký. Pohyb je často typicky „cupkající“ a „hopsající“. Pes má tendenci se otáčet jaké vír kolem své vlastní osy.

KŮŽE:
Bez záhybů a vrásek, pevně přiléhající, silně pigmentovaná. Holé plochy kůže jsou u všech barevných variet černé nebo břidlicově šedé.

OSRSTĚNÍ

SRST: Srst štěňat je hustá, zvlněná nebo kudrnatá. Později se tvoří chomáče chlupů a nakonec silně strukturované chomáče a provazce srsti. Osrstění se skládá z hrubší krycí srsti a jemnější podsady. Poměr obou typů srsti navzájem určují charakter osrstění psa. Je-li krycí srst mnohem více vyvinutá než podsada, je osrstění atypicky strukturované a srst poněkud odstává. Je-li podsada příliš převažující (což je nežádoucí), vzniká příliš jemně strukturované, zplstnatělé osrstění a péče o něj je velmi obtížná. Geneticky podmíněný správný poměr obou druhů srsti přináší esteticky zdařilé chomáče nebo provazce srsti, u nichž je péče o srst snadná. Provazce jsou nejdelší na bedrech a v partii zádě a na zadní straně stehen (20 až 30 cm). Nejkratší jsou na hlavě a končetinách (10 až 12 cm). Osrstění hlavy je ideální, pokud srst vykazuje silnou provazcovitou strukturu a dobře chrání obličejovou část hlavy. Nežádoucí je vyčesaná srst, ale také zanedbaná a rozcuchaná srst.

BARVA:
a) - Černá - Černá s lehkým rezavým nebo šedým nádechem.

- Odstíny žluté (fakó – plavá) s výraznou černou maskou.

Na hrudi je přípustný bílý znak o průměru nejvýše 3 cm. Bílá mezi prsty se nepovažuje za vadu.

b) - Perlově bílá, bez sebemenšího nádechu žemlového odstínu.

Všechny barvy odchylující se od výše uvedených a bílé odznaky jsou nežádoucí.

VELIKOST A HMOTNOST :

Kohoutková výška:
U psů: 39 až 45 cm. Ideální velikost: 41 až 43 cm.
u fen: 36 až 42 cm. Ideální velikost: 38 až 40 cm.

Hmotnost:
U psů: 13 až 15 kg.
u fen: 10 až 13 kg.

VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

VYLUČUJÍCÍ VADY:
Chybění jednoho zubu nebo několika zubů, pokud jde o řezáky, špičáky, třeňové zuby (premoláry) 2-4, stoličky (moláry) 1-2; chybění více než 2× PM1; na M3 se nebere zřetel.

Předkus nebo podkus, zkřížený skus.

Ocas srpovitě nebo vodorovně nesený.

Krátká, hladká srst, odstávající navzájem oddělené chlupy.

Vady barev a nežádoucí odznaky a skvrny.

Velikost odchylující se od mezí stanovených standardem.

zdroj textu a fotografií: http://www.puli.hu.cz/
Chovatelská stanice

Napište nám zkušenosti s tímto plemenem....

Vkládejte fotografie...
Obrázek
Prodej značkových chovatelských potřeb
http://www.zvireci-potreby.cz

Reklamní banner

  • Doporučujeme


  • Reklamní banner

Zpět na Plemena psů

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

cron